Jak píšu ústavní stížnosti? Jinak než ostatní. Využívám své zkušenosti z novinařiny

Každý advokát má svůj osobitý písemný styl. Jaký je ten můj? Přečtěte si, jaký obsah a formu dávám ústavním stížnostem já a jak mi k úspěchu před Ústavním soudem pomáhají mé novinářské zkušenosti.

Ústavní stížnost by měla být tím vůbec nejlepším, co advokát dovede sepsat. Víte, že loni k Ústavnímu soudu napadlo 3.605 ústavních stížností, soud ale vyhověl jen 207 z nich?

Struktura.

Ústavní stížnost člením přehledně a logicky na určité části. Orientace v jejím obsahu tak bude pro všechny, kdo s ní přijdou do styku - asistenty ústavních soudců, soudce, který ji bude vyřizovat (soudce zpravodaj), ostatní účastníky řízení, členy senátu i pléna - mnohem jednodušší, rychlejší a intuitivní.

V úvodu vysvětlím, proč se můj klient na Ústavní soud obrací. Na "tvrdou právní argumentaci" bude ještě místo, teď jen zdůrazním důvod podání stížnosti. Třeba že "...stěžovatel se po sérii neúspěšných mimosoudních jednání obrátil na obecné soudy s důvěrou, že jeho vlastnickému právu poskytnou ochranu. Soud prvního stupně se při projednávání stěžovatelovy žaloby dopustil několika zásadních procesních pochybení, která neodstranil ani odvolací soud. Dovolací soud stěžovatelovo dovolání odmítl. Úspěšným se tak pravomocně stal ten, kdo stěžovateli výkon jeho vlastnického práva dlouhodobě a opakovaně znemožňoval. Rozhodnutí obecných soudů nejsou vůči stěžovateli spravedlivá...". Všichni, kdo stížnost vezmou do rukou, tak už od přečtení jejích prvních řádků budou vědět, čeho se týká.

Pak vymezím její přípustnost. Označím všechna rozhodnutí a jejich výroky, proti nimž ji podávám. A uvedu, že ji podávám včas.

Než přejdu k vlastním stížnostním bodům, zrekapituluji Ústavnímu soudu klientův případ. Při jeho líčení ale nepostupuji chronologicky, nýbrž tak jako novináři. Přesně opačně podle principu obrácené pyramidy. To znamená že důležité a aktuální informace sdělím hned na začátku, zatímco ty obecné, shrnující a vysvětlující na konci. Například že "...Nejvyšší soud dovolání odmítl. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Stěžovatel proto touto ústavní stížností napadá rozsudky soudů prvního i druhého stupně, protože jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Jelikož jeho případ posoudily nesprávně, navrhuje jejich zrušení. Žalobě mělo být vyhověno. Z hodnocení provedených důkazů mohl totiž logicky vyplynout jen závěr opačný, ve prospěch stěžovatele příznivý, a sice že...".

Vlastním stížnostním tvrzením se pak podrobně věnuji v další samostatné části, kde konkretizuji a rozvádím veškerou ústavněprávní argumentaci, předestírám a interpretuji právní předpisy a judikaturu. O všeobecně známých právních předpisech přitom obvykle píšu jen jako o občanském zákoníku, zákoníku práce nebo trestním zákoníku, jejich čísla ani plná znění neuvádím - soudům, natož tomu Ústavnímu, jsou známa. Zkracuji i rozhodnutí soudů, jimiž argumentuji - uvádím je pouze ve formátu spisové značky bez data. 

V novinářské branži platí, že rozhlasová ani televizní reportáž nemá přesáhnout dvě minuty. A proto se to podstatné z ústavněprávní argumentace snažím vylíčit na dvou stránkách a dál se zabývat už jen méně podstatnými souvislostmi. Řeknete si, jestli to vůbec jde. Ústavní stížnost ale opravdu nemusí mít dvacet nebo třicet stránek. To jen taková bývá představa klientů. Oproti jejich očekávání bývá tou nejlepší nejčastěji ta nejkratší. Má ústavní stížnost ve věci rozhodnuté Ústavním soudem před pěti lety pod sp. zn. I. ÚS 2430/13 měla, včetně té úvodní, jen šest stran.

Oproti očekávání klientů bývá tou nejlepší ústavní stížností ta nejkratší. Nejvíc času při psaní ústavní stížnosti mi zabere Occamova břitva: popsat důležitý a složitý argument co nejjednodušeji a nejstručněji.

Pokud musím učinit nějaké procesní návrhy, třeba na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadaného rozhodnutí, její přednostní projednání apod., dám jim prostor, jakmile skončím svou ústavněprávní argumentaci.

Těsně před závěrem shrnu ty nejdůležitější skutečnosti a argumenty. Co bod, to vždycky jedna krátká a stručná věta.

Končím návrhem, jak by měl Ústavní soud o stížnosti rozhodnout: pochopitelně napadaná rozhodnutí zrušit.

Text a především a zejména příběh.

Přestože je ústavní stížnost ze své povahy odborným právním podáním, snažím se v jejím textu, není-li nezbytně nutné je použít, odborných právních termínů raději vyvarovat. Už vůbec nepoužívám právní termíny, které české právo výslovně nezná, i když mohou být mezi advokáty oblíbené - například "letter of intent".

Mnohem snadněji a rychleji se čte i zapamatuje text spíše jednoduchý. Místo advokáty tolik oblíbených rozvláčných souvětí proto píšu v jednoduchých větách, maximálně v kratších souvětích. Odstavcům dávám čísla, jak mne to před lety zaujalo v rozsudcích Nejvyššího správního soudu.

Čím je pro spisovatele příběh, tím je pro advokáta sled událostí, k nimž došlo v jeho klientské kauze. Zatímco spisovatel o příběhu napíše fejeton nebo povídku, advokát události klientova případu popíše v podání soudu. Podle mne se nevylučuje psát o obojím zajímavě a poutavě. Klientský případ se proto nesnažím ani tak popisovat, jako spíše vyprávět. Účastníky řízení v textu ústavní stížnosti neoznačuji za stěžovatele ani vedlejší účastníky. Ponechávám jim jejich reálná jména i názvy. Klientskému případu se snažím dát minimálně novinářskou dynamiku, když už ne formu kratší či delší povídky. Vedle právní argumentace je pro mne při sepisování ústavní stížnosti práce s textem tím nejnáročnějším, ale zároveň i nejoblíbenějším, na co se vždycky těším a v čem mi pomáhají mé novinářské zkušenosti. Ostatně, že ústavní stížnost je spíš než procesním prostředkem literárním útvarem svého druhu, tvrdí i ústavní soudce a bývalý advokát David Uhlíř.

I když popsat všechny aspekty klientského případu může být složité a dlouhé, držím se zásady, že ústavní stížnost nesmí nikdy přesáhnout deset stránek. Delší podání jsou nevýhodou. Ti, komu jsou určena - soudci - se v nich ztratí a znechuceně je odloží. A to nechci. Tučně zvýrazňuji jen ta opravdu nejdůležitější slova, slovní spojení nebo věty. Nepodtrhávám. Používám jeden font písma, oblíbený Garamond, i velikost.

Dobrý advokát by měl pro klientův úspěch umět udělat totéž, co dobrý spisovatel pro úspěch své knihy: podat soudu případ jako čtivý příběh, o němž nikdo nepochybuje, že se tak i odehrál.

Doplnění ústavní stížnosti.

Jakmile mne Ústavní soud vyrozumí, který konkrétní senát a soudce zpravodaj stížnost projednají, udělám si rešerši jejich rozhodovací praxe. Pokud zjistím, že jejich vlastními dřívějšími rozhodnutími mohu klientovu stížnost podpořit, pak jim jejich vlastní rozhodovací praxi předestřu v doplněném podání.

Zdroj: Legal TV (nyní LEAGLEONE), 01.11.2019