Rekordy u Ústavního soudu aneb Jak s počty podání zahýbal loňský covidový rok
Loňský první pandemický rok byl pro Ústavní soud rekordní: zatímco individuálních ústavních stížností v porovnání s předloňským rokem významně ubylo, počet plenárně projednávaných případů, tedy těch, v nichž jde o rušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, dosáhl vrcholu. Šlo o největší výkyvy za posledních deset až patnáct let. Vyplývá to ze statistiky dostupné na webu Ústavního soudu.
Ústavní soud loni obdržel 3.605 stížností. To je o 567 méně než předloni (2019), kdy jich ústavní soudci dostali na stůl 4.172. Pokles je možné vysvětlit tím, že obecné soudy, proti jejichž rozsudkům ústavní stížnosti směřují zdaleka nejčastěji, loni zjara kvůli pandemii razantně omezily svá jednání. Méně stížností než loni obdržel Ústavní soud naposledy v roce 2009, a to 3.394.
O to více však loni k Ústavnímu soudu napadlo plenárních případů: 113. To je o 19 víc, než kolik byl dosavadní patnáctiletý rekord z roku 2006 (94). I nárůst plenárních případů je jednoduché vysvětlit. Mnoho občanů a skupin zákonodárců podávalo po celý loňský rok návrhy na zrušení vyhlášení nouzového stavu anebo jednotlivých vládních krizových či ministerských omezujících opatření. Řízení o nich vedou všichni ústavní soudci v patnáctičlenném plénu, na rozdíl od senátních případů, o nichž rozhodují v tříčlenných senátech.