Ústavní soud jednal veřejně už vícekrát. Připomeňte si nejznámější případy
Příští týden projedná všech patnáct ústavních soudců (od 10. prosince 2021, kdy na svou funkci kvůli odchodu k Evropskému soudu pro lidská práva rezignovala Kateřina Šimáčková, je plénum Ústavního soudu po doplnění o dva naposledy jmenované ústavní soudce znovu kompletní) návrh poslanců na zrušení zákona měnícího podmínky valorizace důchodů.
Jednání pléna bude veřejné, protože Ústavní soud během něj vyslechne předvolané svědky. Nebude však přenášené on-line jako v roce 2009 při projednávání stížnosti poslance Melčáka.
Ústavní soud jednal v minulosti veřejně vícekrát, vždycky, když měl za to, že se z ústního slyšení účastníků, svědků a odborníků (tak zvaných přátel soudu, lat. amici curiae) dozví víc než z jejich písemných podání.
Své nejznámější, asi vůbec nejostřeji sledované, veřejné jednání (2009), z něhož dokonce povolil i televizní přenos, vedl Ústavní soud o stížnosti poslance Melčáka proti jednorázovému ústavnímu zákonu zkracujícímu tehdejší volební období Poslanecké sněmovny. Ústavní soudci Melčákově stížnosti vyhověli.
O rok dříve (2008) v řízení o návrhu opozice na zrušení zákona zavádějícího regulační poplatky ve zdravotnictví jako svědky vyslechli premiéra Topolánka a ministra zdravotnictví Julínka. Návrhu však nevyhověli - nálezem jej zamítli.
Tři roky nato (2011) Ústavní soud veřejně projednal a vyhověl návrhu opozičních poslanců na zrušení zákona přijatého ve stavu legislativní nouze a měnícího balík zákonů v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Ústavní soudci tehdy jako svědky například vyslechli premiéra Nečase nebo předsedkyni Poslanecké sněmovny Němcovou a šéfa poslaneckého klubu ČSSD Sobotku.
V tomtéž roce (2011) veřejně projednali i ústavní stížnost menších politických stran a hnutí proti rozdělení Prahy do sedmi obvodů pro komunální volby v roce 2010.
Dříve, než vyhověl návrhu skupiny senátorů na zrušení novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, která změnila mechanismus pro stanovování úhrady zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění, vyslechl Ústavní soud při veřejném jednání (2017) jako svědky třeba zástupce VZP nebo Svazu zdravotních pojišťoven.
O dva roky později (2019) ústavní soudci zamítli návrh skupiny poslanců na zrušení povinnosti operátorů shromažďovat po dobu půl roku provozní a lokalizační údaje z telekomunikačního provozu (tzv. data retention). O průběhu veřejného jednání jsem tehdy napsal reportáž přímo od Ústavního soudu.
Plénum Ústavního soudu v minulosti veřejně jednalo i za účasti prezidenta Klause při přezkumu souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem (2008).